Jak je to s tzv. sunou a hadýty7.10.2025

Správně usměrnit člověka zajisté může Aláh. A zajisté je rozdíl mezi tím když si někoho Aláh usměrní, a tím kdy nějaký člověk chce rádoby-usměrňovat jiné na základě všelijakých pravidel, které prý onen usměrňovaný je povinen přijmout za svá a prý nutně dodržovat → jinak prý podle vnucující se vtěrky dopadne špatně.

Vznik písemných sbírek hadýtů

Prorok Mohamed sdílel Korán. Nicméně po jeho smrti se jeho tehdejší souputníci začali opět tvrdě hádat jak dělat prý správně státotvornost. Po nějaké době již prý byli opět tak rozhádaní, že jedni státotvornost chtěli dělat dále nějak blbě dle suny čili jakýchsi zvyklostí, zákonitostí, tradic, avšak v podstatě opět staronovátorských tradic které byly prosazovány různým řečněním i o údajné dokonalosti jakýchsi vzorců chování tradovaných o chování proroka Mohameda → a chování se dle těchto vzorců prý byla nová správná tradice – těm se pak začalo říkat sunité; kdežto jiní měli jiný názor gradující prý při tom kdo měl prý být nový chalífa (vládce) a chtěli jiného a trhli se a že státotvornost prostě budou dělat jinak blbě – šíité. Těch kteří chtěli jednoho chalífu i těch kteří chtěli jiného prý moc nebylo, ono tam nebylo žádné všelidové hlasování které by zahrnovalo většinu tehdejších občanů. Volba chalífy byla spíše záležitostí několika nejvýznamnějších byznysmenů a uznávaných autorit té doby na tom místě. No a samozřejmě se nepohodli.

Nicméně všechny skupiny jedou staronovátorství. Staré tradice nevyhovovaly a byly prosazovány jiné postupy, což v podstatě bylo jakési tehdejší novátorství. A jen Aláh ví, nakolik na nich bylo kým lpěno s tím, že prý každý další v budoucnosti bude prý muset tyto tehdy novátorské postupy dodržovat – a to i když nebudou později vyhovovat a stanou se nežádoucími, což platí u všech tradic založených na jakýchsi systémech či vzorcích chování, kdy jakoby nové tradice nahrazující nevyhovující staré se po čase stávají dalšími nevyhovujícími starými.

Není moc otázkou nakolik všelijaké předešlé tradice z doby před prorokem Mohamedem vůbec vyhovovaly alespoň někomu kdo v té době žil → to nevyhovovalo dlouhodoběji snad nikomu a již za života proroka Mohameda bylo od hrůzností upouštěno a leccos se začalo velmi rapidně zlepšovat. Ale nabízí se paralela i s různými dnešními tradicemi neboli povinostmi, které též nevyhovují vůbec nikomu a i ti kteří z nich třeba i notně profitují na nich nacházejí všelijaké nevýhody → a že prý by to chtělo zlepšení. Přičemž to co sdílel prorok Mohamed si očividně mnohými bylo vykládáno jako nové povinnosti které je prý třeba dodržovat.

Jenže někteří prosazovači státotvornosti či tehdejší učenci se již museli začít potýkat s tím, jak to udělat, aby to údajně nebylo založené na omezujících, restriktivních a vnucovaných rozkazech, zákazech, příkazech či nařízeních, neb to rozhodně neladí minimálně s 2:256:

⁡{٢ ⁡:‏٢٥٦}⁡

{⁡2:256⁡}

'a⁡Auw⁡Du biℓLahi mina­ℓšajTaániℓ­radžijm

­­­­­ ­­­­

²⁵⁶la⁡á 'ikra⁡áha fiℓdijn● Kadtabajanaℓrušdu minalRaȷ● famanjakfur biℓTaáRuwti waju⁢ˊ⁡⁢minmbiℓLahi faKadistamsaka bil⁡Aurwatilwu⁡TKaá lanfiSa⁡áma laha⁡á● waℓLahu samij⁡Aun ⁡Aalijm⁡©

V různých hádkách (asi nejen o státotvornosti) bylo také argumentováno i údajným chováním a výroky proroka, které se tradovaly především ústně.

Po asi století a půl po Mohamedově smrti byl sepsán jeho údajný životopis, mám dojem že jsem někde četl i zmínku že autorem byl člověk, jehož snad dědeček byl asi v nějaké době otrok v Medýně – a autorovi současníci se prý velmi divili, kde prý autor takové informace vzal. Četl jsem překlad z en do cs a někteří z našich předků se prý dost zhádali již o to, kde vykopat hrob pro mrtvolu. Když se prý shodli na díře, tak prý se zhádali o to, jakým směrem mrtvolu uložit, jestli hlavou na tu či onu stranu hrobu. No a pak se tvrdé hádky dále rozjely, tradičně i do násilí a vyvražďovaček.

Po asi dvou stech letech a něco všelijakých rozbrojů, násilí a krveprolití při prosazování (ne-)nucené státotvornosti se muž jménem Buchárí rozhodl sepsat co se tradovalo z doby proroka Mohameda → a z toho že by prý mohl vzniknout návod jak prý správně dělat státotvornost. Sepsal toho hodně, snad kolem 300 tisíc šprochů, což byla první písemná sbírka údajných výroků, kterým se říká hadýty či hadýsy či hadýfy – jsou různé výslovnosti v různých nářečích. Nebyl sám, pár dalších sepisovačů pověstí, drbů i báchorek z jakýchsi prý snad zaručených kousíčků historie po něm přibylo.

Buchárí z toho všeho sepsaného brajglu prý zkoušel dát dohromady část, která by prý byla nějak důvěryhodná. Nevím jak moc vážně to myslel, či zvolené kritérium byl jen jakýsi pokusný první filtr, nicméně bylo vyfiltrováno to (a mnozí tvrdí že toto vyfiltrované bylo označeno za důvěryhodné), co mělo ucelený řetězec vypravěčů, tedy vyjmenováno co kdo od koho pochytil, např. Můj otec Hasan slyšel od svého strýce Mahmúda, který od Abdula který to slyšel od Hasana, že když prorok procházel kolem skály nedaleko od Meky, tak se tam toho rána pásli tři osli. A chvíli poté co takto vyfiltroval asi 7500 kousků pověstí (přesné číslo již nevím, ale bylo to myslím o pár desítek méně), byl prý zavražděn.

Uvádění řetězce vypravěčů je poněkud podobné dnešnímu uvádění zdrojů, nicméně ani uvedení zdroje nezaručuje, že ten nekecal či že to má správně a přesně; navíc mnohdy to akorát ukazuje, že odvolávač se na zdroje není schopen vlastního jednání ani vlastního chápání.

Takže první sbírka údajných výroků z doby proroka Mohameda byla sepsána asi dvě a půl až tři století po smrti proroka Mohameda (ono bylo zvykem uvádět jen koncové datumy, resp. někteří pozůstalí pak třeba uváděli jen datum smrti autora) → a nikde v Koránu samozřejmě není naprosto nic o tom, že po smrti proroka Mohameda prý přibudou prý další knihy pro lidstvo – avšak echt tlusté a plné nesmyslů, nedůvěryhodností, obskurností, nezáživností, protimluvů, primitivností a odrážející vcelku jen omezené lidské dobové myšlení o chování v prostředí tehdejšího světa; a pak několik dalších svazků na způsob mít zákonitosti dle kterých se prý choval prorok Mohamed, jejichž opičení prý zajistí spásu.

Dokončenost dýnu za života proroka Mohameda

⁡{٥ ⁡:‏٣}⁡

{⁡5:3⁡}

'a⁡Auw⁡Du biℓLahi mina­ℓšajTaániℓ­radžijm

­­­­­­­­ ­­­­­­

³⁡Hurimat ⁡Aalajkumulmajtatu waℓdamu wala⁡Hmulchinzijri wama⁡á 'uhila liRajriℓLahi bihiı walmunchaniKatu walmawKuw⁡Datu walmutaradijatu waℓnaTij⁡Hatu wama⁡á 'akalaℓsabu⁡Au 'ila⁡á ma⁡á ⁡Dakajtum wama⁡á ⁡Dubi⁡Ha ⁡AalaℓnuSubi wa'antastaKsimuwǀ bil'azlaám● ⁡Daálikum fisK● 'aljawma ja⁡ˋisala⁡Dijna kafaruwǀ mindijnikum fala⁡á tachšawhum wachšawn● 'aljawma 'akmaltu lakum dijnakum wa'atmamtu ⁡Aalajkum ni⁡Amatiȷ waraDijtu lakumul'islaáma dijnan⁡á● famaniDTura fiȷ machmaSatin Rajra mutadža⁡ánifinli'i⁡Tmin⚬fa'inaℓLaha Rafuwrunra⁡Hijm⁡©

Jestliže něco tedy bylo Aláhem dokončeno nějaký den ještě za života proroka Mohameda, a to ustanoveno perfektivně, tak jak by několikrát po několika stoletích poté k tomu mohlo být přidáno něco, co je jen dobovým dílem lidským? To je otázka kterou si někteří vykládají tak, že přípustné jsou tedy jen poměry a technologie z doby maximálně toho dne kdy bylo Aláhem prý něco dokončeno čili prý natvrdo uzavřeno. Jenže i ty sbírky hadýtů jsou již z pozdější doby a tedy v rámci oné ideologie časově nepřípustné, byť někteří to asi omlouvají tak nějak, že to je prostě prý jen pozdější zápis tehdejších řečí, což sice může znít logicky, ale již to odvádí od Aláha a strhává to pozornost do nějakých lidových povídaček.

Nicméně dokončen prý byl za života proroka Mohameda dýn a prý Aláh souhlasil že islám (je) dýnem. Tudíž různý překlad slov dýn a islám může význam velmi měnit.

Šaría jako další prý (ne‑)násilnická spása lidstva?

Narazil jsem na jediný logický a smysluplný výklad ohledně dokončenosti islámu a šaríi, a to že islám jakožto něco co dokončil Aláh ještě za života proroka Mohameda je něco jiného, než pozdější tzv. islámské právo nazývané šaría. Není to nic ryze jednotného, každý učenec či každý kdo se tím zaobíral či zaobírá se k tomu stavěl či staví vždy alespoň nějak po svém.

Cokoliv vnucovaného však odporuje zmiňovanému kousku z 2:256, tudíž to nemůže být správným dýnem, což mnozí arabští učenci akceptovali a přemýšleli nad tím, jak udělat jakýsi údajně správný právní systém který by byl prost vnucování. A poté je ohromný rozdíl mezi tím jak se to různě snažili vymyslet učenci a tím, jak to podávají různě frustrovaní.

Kdyby šaría byla systém jakýchsi dalších prý‑konečně‑správných muset&nesmět, v čem by se muslim či muslimka vnucující jiným rozkazy&zákazy lišili od takového standartního žida či křesťana či pohana či ateisty? Nejspíš jen nejčastějším pracovním mundúrem a syntaxí oněch muset&nesmět, sémantika zůstane stejná → já chci, vy musíte! (jinak blbě dopadnete) + běda vám jak se mi nepodvolíte!

Jenže na klasických dotykových muset&nesmět (potažmo cukru&biči či chlébu&hrám) učenecká šaría právě založená není, ta je založená na paměťové falešné komplexitě.

Žádné rozkazy/příkazy/nařízení Aláh nikdy neseslal, takže např. i takoví standartní židé a křesťané páchají vnucováním zákonů svinstva; a muslimové a muslimky že by se měli chovat stejně tak? Nebo že na muslimy a muslimky se Aláh naštval a naservíroval jim konečně ty prudy?

Takže židům ani křesťanům nikdy žádné poroučení sesláno nebylo, ale muslimové a muslimky by toho měli mít přehršle? Pakliže hypoteticky ano, tak by to znamenalo, že by islám neměl návaznost na předešlé, tudíž třeba Tóra ani Andělium (Evangelium) by islámu nepředcházely, což je hodno tak někam do učebny komunizmu (ateizmu) pro pokračující blouznění o třech-různých-ale-prý-jaxi-paralelních náboženstvích.

Jakpak se většinou živí ti kteří horují za státotvornost, jež je na poroučí založená? Tradičně se vyplácejí ze společné kasičky všech, a to víc než jak jsou z té kasy vypláceni jiní. A dávat do ní nechtějí, naopak hamtat čím dál víc.

Může vůbec utloukající bytí podle vnucených muset/nesmět navíc s nuceným živením nutitelů, po někom chtít někdo kdo je Milostivý? Pokud ano, tak očividně milostivým není.

Je na vlastním studiu sepsaných údajných výroků z historie něco špatného?

Je to historické literární dílo. Kdybych ho vydával za směrodatné a přitom tvrdil, že je součást dýnu který prý byl dokončen jednoho dne za života proroka Mohameda, tak by to očividně logicky nesedělo. Dále by nesedělo kdyby cokoliv z těch sbírek bylo vykládáno jako povinnost včetně muset se tomu věnovat.

Další problém je s tím, že někteří tvrdí, že prý ty sbírky jsou prý nutné k pochopení Koránu. Těch zapsaných šprochů z doby několik století po prorokově smrti je enormní množství, narazí se na další problém s překlady neb nejen chybějící vokalizace (kdo může garantovat že ta zpětně dodělávaná snad více jak o tisíciletí později je správná?), ale také různé gramatické styly z různých tehdejších nářečí (jak kvalitně asi přeložené sepisovatelem?); klasická neschopnost vyprávějících se pořádně a přesně vymáčknout; různé (a nedochované) vnímání různých slov; všelijaké lži a zcestnosti → a skutečná jistota beztak žádná. Neb seriózně na to lze hledět jen pořád: prý tehdy asiJóIasiNé někdo třeba něco snad cosi možná vůbec zda. Nelze též nepřehlédnout, že ani gramatika těch drbů absolutně nedosahuje Koránské úrovně. A jakési velemnožství primitivností prý má zajistit chápání něčeho, co na hony svou komplexitou přesahuje všechno lidské-co-není-v-hranicích-lidského?

Nicméně co tu otázku trochu přeformulovat? Je na vlastním studiu bible něco špatného? Já bibli kdysi četl, Svatou 1613 kralickou; a ještě Drdův překlad Nového zákona. Když pominu že ty texty jsou všelijak cinknuté a vylhané, když pominu že překladů je spousta a všelijak si protiřečí, tak je to v drtivé většině nezáživné čtení, celkem nudné, jistota ani záruka žádná, a nikdy se tam nic nevyřeší. Je něco špatného na tom to samostatně studovat? Ale ta otázka zní spíš: K čemu se té obsáhlosti dokola věnovat, když to nemá žádné řešení a nic se tím nikdy nevyřeší? Jó můžu si říkat že mi to o něco zvyšuje soustředění, ale taky hrne uvažování do něčeho naprosto omezeného až primitivního, co nemá s dnešní realitou téměř nic společného (byť lidi tam taky mají třeba dvě ruce, dvě nohy a jednu hlavu), a ani s tehdejší neb je tam spousta lží.

Stejně tak ale ta otázka může být: Lze si opakováním primitivností či primitivních dobových omezenin, nejistot a lží zajistit chápání něčeho Aláhovského?

To Korán je mimočasový a mimonárodnostní, je celý od Aláha. Na to aby Korán působil nezáleží na době ve které člověk žije ani na způsobu uvažování vycházejícím z jazyka ve kterém uvažuje.

Čím blíž Dni Vyjasnění, tím blíž pravdě

Nebo jinak, čím blíž Soudnému Dni, tím blíž k Aláhovi.

Problém různých cpáčů tradic je i ten, že cpou něco, co bylo notně omezené a nedokázalo a nedokáže zahrnovat do svých omezeností nic z toho, co se teprve stane a bude probíhat v budoucnu. A ty budoucí děje jsou mnohdy něco tak jiného, čeho se tehdy tradovači ani nedokázali dotknout byť třeba jediným vlasem, vousem či nehtem. A snažit se poté vracet k těmhle tradicím znamená dělat si život akorát čím dál složitější a nefunkční, nikoliv s návratem k jakémusi v té době nikdy neexistujícímu ideálu (neb Ráj bude až u Aláha), ale k čím dál víc psychicky vyšinutějšímu chování dle omezených představ o jakémsi prý správném globálním chování v jakési uplynulé době.

Jestli prý za doby proroka Mohameda měli prý Ráj na Zemi do kterého se prý je potřeba vrátit, tak co bude po Aláhově Soudném Dni? Jakási ještě dokonalejší verze Ráje :-)? Nebude ale Aláhův Ráj naprosto unikátní, tedy neobsahující žádné primitivní opakující se poroučené/vnucované omezenosti?

Nicméně myslí-li to někdo s návratem do očividně brutálně rozhádaného středověku skutečně vážně, dalo by se zamyslet nad tím, jestli by se mu ulehčilo, kdyby okamžitě přestal používat počítač, mobil a vůbec veškerou elektroniku; nepoužíval nic kde je plast či třeba teflon; látky si tkal ručně na ručně zhotoveném stavu (páč přeci by nechodil jak barbar ve zvířecích kůžích); pral si někde v potoce; ohříval se jen na sluníčku a u ohně; cestoval by pěšky, dřevěným bezmotorovým povozem nebo na zvířeti. Co se týká Koránu tak si vyrobil ručně papír a přepsal si Korán co z nějakého mushafu, ale z nějakého poslechu – a ovšemže bez souhláskových teček a vokalizačních znamének! Usnadnil by se takovému zpátečníkovi život? Nebo jinak, ono se někdy stalo, že jakýmisi údajnými výroky se někdy někomu něco usnadnilo?

Co však znamená používaný termín suna? To slovo je použito i v Koránu a já nejsem schopen nyní říci co znamená. Tradičně se překládá jako zvyklost, zvykové právo, tradice, ovšem moderněji ho někteří berou i jako cesta (a poté nejspíš jako jakési prý-žádoucí přidružování primitivních historických šprochů do potenciálně své vlastní cesty). No a zvykem tam je i přes různé časové a logické rozpory vtěsnávat nejen zmiňované sbírky výroků (i když se tím absolutně nic neusnadňuje), ale třeba i všelijak zvelebovat již dávno mrtvého prorokoka Mohameda, např. přidáváním podivné formule nechť mu Aláh požehná a dá mír. Vzhledem k tomu že prorok Mohamed Korán úspěšně předal celý, tak žádnou podporu z budoucnosti očividně nepotřebuje; a opět se to vymyká dokončenosti dýnu údajně jednoho dne ještě za prorokova života. To že by Aláh nechával proroka Mohameda i po jeho smrti více než 1400 let kdesi v jakémsi útrpném abstraktnu jaxi na holičkách … to k Milostivému fakt nesedí :-).

Podivná formule ať mu Aláh požehná a dá mír při zmínkách o prorokovi Mohamedovi působí v psané komunikaci divně až rušivě (a kor když se pro ní dá ještě nějaká písmenná zkratka). V mluvené poněkud rušivě (nejenže vyruší ale i odvádí od tématu) až zmateně (to když mluvčí střídá její prones třeba v češtině, arabštině či ještě ve zkratkách a rychle to odžbleptá) a snadno může svádět k namyšlenosti (když plynou nějaké emoce spojené s jakousi vinou či méněcenností a rychlým odžbleptem nesmyslu si prohlašovatel namanipuluje jiné pocity a rychle se jakoby znovu-utvrdí avšak v postupující degeneraci osobnosti), nehledě na nemožnost vysdílet komunikované na jeden pocit, neb při té podivné zmínce to komunikujícímu snad vždy skočí do jiného pocitu. A kdyby to mělo pomáhat, jak by takový šplecht byl vyjádřen pohybově, tělesně, posunkově?

Proč vůbec cpát, podsunovat či vkibicovávat nějaké tradice? Pro zakrývání vlastních selhání, chyb, povýšenosti a nedělání pokání? Nebo snad z nedůvěry Aláhovi, že si koho chce správně usměrní?

A k čemu vyzdvihovat jednoho z proroků? Snad z jakéhosi aktivizmu vedoucího do toho, že člověk akorát čím dál víc nenávidí a budoucnost je pořád ta samá, nikdy se nemění, a nikdy nic špatného nezmizí? S tím že onen aktivista či aktivistka má dojem, že on/​a je jakýmsi vědoucím co prý to má u Aláha jisté, ale všichni ostatní se chovají špatně a ti prý skončí v pekle?

Studium hadýtů dokáže setsakra potrápit, znechucovat a frustrovat, přičemž výsledek je vydávávaný za co? Za jakési systémy muset/​nesmět které však nikdy nebyly seslány? Za jakýsi aktivizmus nedůvěřující Aláhovi že si k sobě usměrní koho chce? A poté se třeba všelijak hádat o jakési slovní definice jakýchsi omezených představ, čili očividně být třeba z toho i nějak ztrápen? Popravdě nechápu proč jsou ty žblepty pro některé muslimy a muslimky přitažlivé – dá se přeci bavit o tom co si kdo myslí přímo o něčem z Koránu, jak nad tím třeba právě uvažuje (neb pravdu stejně budeme nejenže znát až v Soudném Dni, ale budeme též plně její součástí) → ale proč z něčeho unikátního a neomezeného čím je Korán dělat cosi co prý je rovno jakýmsi primitivním historickým žbleptům? A hrabat se dál a dál v různých výkladech a dělat z toho cosi, čehož neplněním prý člověk neprochází jakousi zkouškou a prý projíždí svou pohodu a dobrou budoucnost, a dál a dál ztrácet radost → a pak hledat jakési své snad-jaxi-budoucí-přívržence-či-co mezi nemuslimy a přesvědčovat je o jakési své zatvrzelé prý-pravdě? A nerozumět si s jinými muslimy ani muslimkami čím dál víc. Jediné jak si to vysvětluji, že jejich srdce jsou prostě nějak odchýlená.

Nikdy jsem si nevšiml, že by prosazovači hadýtů kdy dokázali určit která znamení v Koránu jsou ta jednoznačná a která mnohoznačná. Zato dohadovat se o jakýchsi virtuálních šplechtech při jejichž prosazování se nemyslí na Aláha ani na svou duši a dál se všelijak mrzet … no, snad v tom někteří nechtějí dohnat káfiry.

Někteří některé hadýty předkládají jako údajný důkaz o platnosti něčeho. Ale ani prorok Mohamed neměl předkládat žádné důkazy.

Ono všelijací vůdci či rádoby‐vůdci rétorikují všelijaké údajné důkazy, mnohdy jaxi ve jménu jakéhosi prý konečně spravedlivého dobra pro všechny, přičemž své např. násilné či hádavé chování či komunikaci omlouvají třeba údajným jakýmsi dobrem pro lid. Jenže konání dobra není tzv. děláním to pro lidi, pro blaho lidu apod.

Nelze konat pro dobro všech lidí, vždyť ne všichni budou v Ráji.

Kolik hadýtů by asi zbylo, kdyby se z nich odfiltrovaly ty, které vyzdvihují či velebí kohokoliv jiného než Aláha; které prosazují kohokoliv či cokoliv jiného než Aláha (např. rodinu, chování); které popisují jen jakési omezené chování některých našich předků v tehdejším světě (a tedy vytržené z kontextu jejich života); nebo třeba které prý něco dokazují? Asi moc ne, že :-)? Vyplatí se tedy vůbec toto historické dílo zkoumat či se jím zaobírat (navíc stále dokola), natož ho přidružovat k Aláhovi či Aláhovu Koránu? A jen Aláh ví, kolik hadýtů vzniklo s pomocí džinů či satanů či nakolik se v nich odráží třeba jejich našeptávání!

Muslimové a muslimky dostali Aláhův dokonalý Korán, a místo Komplexní a Kompletní Jedinečnosti se opět dát na jakési vzájemně všelijak nesouvisející utrejchy a primitivizmy? A dopadnout stejně jako někteří před námi?

Ale byli i jiní kteří nechtěli aby měli srdce někdy znova odchýlená.

Skutečně nenacházím jediný důvod proč bych se měl jakkoliv zabývat hadýty natož přidružovat je k Aláhovskému. Jsem moc rád za Korán, vždyť s Koránem je to skvělé:

⁡{١٧ ⁡:‏٩}⁡

{⁡17:9⁡}

'a⁡Auw⁡Du biℓLahi mina­ℓšajTaániℓ­radžijm

­­­­­

⁹'ina haá⁡DalKur'a⁡ána jahdiȷ lilatiȷ hiȷa 'aKwamu wajubaširulmu⁢ˊ⁡⁢minijnala⁡Dijna ja⁡AmaluwnaℓSaáli⁡Haáti 'ana lahum 'adžran|kabijran⁡á⁡©