Trocha z run 25.6.2026

Kdysi písmo v části Evropy používali druidové a měli systém zápisu, ve kterém byly zapsané interpunkce a reakce jako normální písmena. Kdo ten systém neznal, ten všechno bral jako písmena a i když se dohrabal k tomu, že někde byly mezery a interpunkce, tak i když to (spíše náhodou) rozmezeroval dobře, tak díky neznalosti toho, že něco byly pokyny jak reagovat, tak dostal stejně špatná slova.

Pro příklad jak by vypadal třeba jeden odstavec z Hávamálu kdyby v něm bylo více interpunkcí a reakcí.

z Hávamál - Výroky Vysokého
klasický překlad	s interpunkcemi+reakcemi
Příteli svému	Příteli. Svému
přítelem buď	přítelem ?buď?
a darem mu oplácej dar.	a darem mu oplácej dar?!
Posměch hleď	Posměch … hleď?
posměchem přebít	posměchem? přebít??
a faleš falší.	A ? faleš?× falší?×

Příteli. – přátelské oslovení.

Svému přítelem buď? – někomu blízkému (blízkému člověku? blízké osobě?) → ale co takhle svému jako něčemu v sobě :-)?

Posměch – někdo se ti posmívá a ty chceš vědět co s tím … hmm, co říci?, chvíle na popřemýšlení …

hleď? – máš na posměch vůbec něčím reagovat?

posměchem? – když teda reaguješ tak tím samým?

přebít? a s grádama teda?

Tohle celé ti někdo radí?

A ? takže další problém?

faleš?× jasně, rozumim ti :-| (ale jak zbytečný)

falší?× – z mé strany už bez komentáře

Nepřipomíná to již v této fázi byrokracii? Kdy se to docela zesložitělo a vůbec to nevypadá, že by to vedlo k řešení? Navíc patrné že z toho kdo se ptá to dělá již nežádoucího?

Ale dále, aby bylo objasněno formátování

Velké tučné písmeno (P S A) je začátek věty nebo souvětí; malé tučné (a) začátek věty v souvětí.

Šedý otazník ? znamená otázka-neotázka, není úplně jasné zda to je skutečná otázka i když se tazatel ptá.

Malý modrý otazník ? → už to slovo je otázkou, ne až celá věta. Před slovem však ? znamená REAKCI, TO JAK REAGOVAT, čili vysvětlení: předchozímu sdělení v té větě je tazatelem rozuměno a ptá se až na následující slovo a nerozděluje to větu samotnou, tudíž zareaguj na tazatele projevem zájmu, třeba se pousměj s lehce otevřenou pusou a řekni přijímané jo; nebo udělej lehkou vážnost zamyšlení, sklop lehce oči a lehce zvážni a prones přívětivě zamyšlené hmhm apod. (některé reakce měly víc možností jak je projevit).

černý otazník ? je konec otázky pro větu či souvětí ve smyslu tohle celé ti někdo radí?.

× v zápise značí srát na tazatele, nic mu neradit; a je-li i po následujícím slově, znamená to, že tazatel není nezištný.

znamená znamená ohraničení pro kdo mluví tímto způsobem → zde tedy A čili a+mezera neboli a+něco ve smyslu: Problém. A další problém! čili místo pouhé spojky 'a' udělání z té části po a ještě další problém, přidání ještě něčeho navíc tedy přidružení. Reakce × × tedy již možná snadno pochopitelná :-).

! znamená: tuhle větu ve vysvětlování přeskoč, tu hodíš až nakonec až z celé obsáhlosti vysvětlení bude ten, kdo si svou cestu nehledá sám, tak mimo, že ho to dorazí a nebude schopen rozeznat, co je vůbec pravda a co ne a s tou neschopností rozlišit co je vlastně vůbec pravda se potáhne už dál.

Takže co tedy to a darem mu oplácej dar? – třeba „lez mu do prdele“? Nebo jako prej jakási laskavost? … A kde je nezištnost? když se pořád jenom něco cpe

! {jenže tento druh „vysvětlování“ je očividně velká past, a pakliže se mu podlehne, tak poté očividně dochází k zaměřování se primárně na negativitu}

Na co jsem použil různou barevnost a tučnost a velikost znaků, by třeba v zápisu 24 písmenným futharkem (jednoduché „runové“ písmo) bylo potřeba několik písmen právě pro různé druhy otazníků, začátky/konce vět či souvětí, reakce apod.

Tudíž písmenný zápis by pak byl např. epříteli, kde e na začátku by znamenalo třeba začátek věty čili češtinářské Příteli. A po nějaké době by třeba nějak poškozený svitek někdo našel a viděl z něj jen část epřítel a hned by z toho {zaměřen primárně na negativitu} místo Příteli udělal nepřítel → a na základě svého objevu by pak tvrdil, že v té době to bylo tak, že tam bylo samé nebezpečí a nepřátelé. A ještě o nějaká ta století později by z toho přebádáním dochovaného poškozeného historického svitku udělal e-přítel a byl toho názoru, že už tenkrát tam měli nějaký keply či dokonce první roboty.

Čeština je v rozlišování na špičce. Avšak jsou jazyky, které ho mají mizerné, jeden tvar slova je většinou pro všechny pády a i pro různé slovní druhy, takže podstatné jméno funguje i jako přídavné atd., asi nejtypičtější je v tom angličtina používající 26 písmen ale zapisující a čtoucí je všelijak neuspořádaně a nesmyslně. Ale ona ta germánština či islandština v tom zas o tolik lepší nejsou.

Bylo by tedy třeba zapsáno	EPŘÍTELIESVÉPŘÍTELZBUĎÍ
s interpunkcemi a reakcemi je to	EPŘÍTELIESVÉPŘÍTELZBUĎÍ
s mezerami	EPŘÍTELI ESVÉ PŘÍTEL ZBUĎÍ
po transformaci interpunkcí a reakcí	PŘÍTEL. SVÉ PŘÍTEL ?BUĎ?
a v češtině	Příteli. Svému přítelem ?buď?

Podrazák by z toho udělal třeba epřítel i esvé přítel zbuďí → rozšířený názor balamutitelů je, že dříve se prý slova vyslovovala primitivně a v divných nesmyslných patvarech, takže moderněji: Nepřítel, i nesvé přítel vzbuďí což prý „správně!“ znamená Nepřátelé, i cizí vzbudit! → a jak to prý najednou vyzní logicky a prý šlechetně → Když nepřátelé přicházejí v noci, rychle vzbuď všechny, přátele i cizí! → pak stačí uslyšet v noci dupat ježka a štěkat čokla a udělat extra rámus a vzbudit celý tábor a nechat se ráno najít strachy zesraného jak lord v úkrytu … a prý největší „šlechetnost“ → uslyšel nepřátele, všechny probudil do teda-virtuální bitvy a sám zdrhl.

Občas se tomuto způsobu zápisu (normální písmena jako přesné interpunkcemi + reakcemi , to jak reagovat) říkávalo i tajné druidské znalosti, a chamtivci z toho skutečně nic nedostali :-). Ale myslím, že z toho vznikl ten umělý jazyk angličtina nemající vůbec žádné pojmy pro cokoliv průběhového (dynamického) v nitru a dobrý akorát pro robotizaci → různá písmena na všechno možné všelijak a mnohdy v podstatě nesmyslně + problémy s interpunkcemi + mnohdy nesmyslné vychcánkovské chování. Ale když holt znalosti byly jen uměle předávány, předávající je nechápali, jen tupě kopírovali tvary a spatřovali v nich něco, co tam není a nebylo …

Jenže začaly se opět objevovat mnohem lepší technologie a také se vše začalo urychlovat. Lidí přibývalo a přibývaly i interakce s lidmi z mnohem vzdálenějších krajů a začaly vzrůstat i problémy. A pak se i druidové začali přizpůsobovat, reakce v písmu začali rozšiřovat a zesložiťovat ( reakce ) až se stávalo, že když měl učenec něco správně přečíst, tak kolikrát strávil i víc než den, než si to někde skryt všechno postupně přepsal na jiné destičky či pergameny a správně rozdělil, že po tom už z toho byl sám tak předávkován a dezorientován, že o nějakém působivém přesvědčivém učeném projevu nemohla být ani řeč → a věřte pak takovému nepřesvědčivému í–blé–áá–takhleToTedyJe–pitomci (ehm učenci). Pak to opět dobyli a rozbili technologové. Pozdějším takovým historickým příkladem je jak byli Kelti rozprášeni a překonvertováni třeba Republikou (Římem), nepomohlo nic :-), ale z druidských znalostí zkorumpovanci a kolaboranti taky nedostali nic :-).

Evropané toho mají z tohohle systému spousty zapsáno v DNA, což se projevuje dodnes. Když dojde na nějakou nečekanou situaci, mnozí by stále chtěli vědět jak správně reagovat. Také napřed různé analýzy situace, všelijaké babrání se v částech těch analýz, všelijaké bloumání jestli by to šlo či ne, raději pomalu a nikam se nehnat, pak všelijaké vymýšlení negativit že to nepůjde, složitá a komplikovaná vyjednávání, přehršle byrokracie atd. Ale očividně to bylo spjato také s pořádnou precizností :-).

A k runám jako písmu? Třeba 24 znakový starší futhark neznačí jen písmenka, ale také tělesné pozice. Dá-li Aláh, tak třeba někdy později bych je uvedl, neb co jsem viděl na internetu tak dost poloh z všelijakých CtrlCéVé je prostě špatně.

Tzv. mladší futhark (33 znaků) má těch pozic víc, ale ty už jsou problémové, neb nejsou čistě natož pro dobro MY → takže ty už všelijak poznamenávají.